.


Od doby, kdy se začaly číslovat domy a lidé měli konečně nějakou adresu, nastal v těchto záležitostech tak trochu pořádek. Člověk prostě musel mít někde nahlášeno své bydliště.

číslo

  • V dobách feudálních se určitě nemohl poddaný stěhovat podle toho, jak se mu zachtělo.
  • Musel požádat vrchnost a ta mu (pokud byla slušná) písemně povolila odchod do jiného místa bydliště.
  • Jestliže se odstěhoval bez povolení, se zlou se potázal. Mohlo mu jít i o život.

Později se zákony zmírnily a člověk už nemusel „pokorně škemrat“, aby mohl změnit své bydliště. Musel však mít DOMOVSKÝ LIST. To znamenalo, že se přihlásil v obci, ve které získal domovské právo neboli příslušnost. Bylo to v některých záležitostech docela výhodné. Pokud člověk zemřel, měla jeho domovská obec povinnost postarat se o jeho děti.

Klid za pár korun

Institut domovské obce byl zrušen v polovině dvacátého století. Dnes stačí zajít na příslušný úřad a podat přihlášení k trvalému pobytu. Jsou ale situace, kdy to bývá problém. Stačí nepříjemný majitel domu.Rádi byste si přihlásili trvalý pobyt, ale on s tím zásadně nesouhlasí. Je docela možné, že ho k tomu vedou nějaké nepříjemné zkušenosti s předchozími nájemníky, ale za to vy přeci nemůžete. Co tedy dělat? Podle zákona sice není bezpodmínečně nutný souhlas majitele, ale znáte to. Někdy stačí malý impulz a dobré mezilidské vztahy se pokazí. Raději se tomu vyhněte a jednoduše si nahlaste své bydliště někde jinde.

.

zvonek

  • Bude to mít totiž rovnou několik výhod.

    1. Udržíte si dobré vztahy s pronajímatelem.
    2. Jestliže vám něco v životě nevyjde, pak se nebudete muset obávat návštěvy mužů s nechvalně známými samolepkami.
    3. Nikdo vás nebude obtěžovat.

Stačí si vybrat adresu, které je vám sympatická a na ni si dát jmenovku. Za minimální měsíční poplatek vám tu majitel připraví panel na umístění vašeho jména.

Vyberte si místo, kde nebudete bydlet
5 (100%)2
.

Published by pcer.cz